Nová adresa

HTTP://WWW.TMAVO-BAREVNY.BLOG.CZ - není nic jiného co dodat. :-)

Jak poznám, že přichází léto

Přijela babička...
Chtěla bych zkusit něco nového, klidně i jen jedenkrát...
Cítím vůňi dřeva a ohně...
Stanování, toužím po stanování...
Koně, příroda, lesy, louky,...
Zábava, smích, bezstarostnost,...

Nic z toho není samozřejmostí, ale vše bych si z toho přála mít a dělat až do konce života. V mém případě přijede babička v prosinci, budu se vzmítat ve stereotypu, cítit "vůňi" sídliště, spát v posteli, koukat na fotografie koní a krásné přírody a u toho se mi budou kutálet slzy.

Ne, že by to bylo tak tragické... Jen mám vše vždy trochu na ruby. :-) Zkrátka počítám se vším.

Úsměv místo pláče; slzy místo úsměvu

Výhled, který nechci vidět více jak 12h denně.

Existuje tisíce nemocí, ale jen jedno zdraví.

Ludwig Börne

Netuším zda se usmívat či plakat. Nemohu se rozhodnout mezi prací a nic neděláním. Nevím kde zůstat. Nemám páru s kým zůstat. Nejsem si jistá tím co bude a vlastně ani tím co právě je.
Jedno, ale vím... Zdraví. To je to nejdůležitější. Tím jsem jsi a budu jistá. Také bych chtěla mít jistotu v lásce, poznat (či uvědomit) pravé přátelství, věnovat se rodině a být si jistá tím co si přeji.

Koňové nevědi, že tůristi nemaj zbraně...

Přála bych si, aby takové víkendy byli častěji. Mají své kouzlo a nabíjí mě pozitivní energií. Což se odceňuje, protože alespoň do středy (doufejme..) budu hýřit pozitivními myšlenkami a úsměvem. :) Ale pokud se objeví nyní mé pesimistické myšlenky vím, že pár hodin po pondělním vstávání budu nadávat na všechno a všechny kolem.

Víte co mě naštve? Když nemám u sebe foťák (nebo aspoň mobil), kterým bych mohla zachytit ty krásné chvíle. Holt jsem nechtěla být rušena a ani mobil si nevzala.

Dnes je svátek všech otců, tátů a tatínků. Věděli jste to? :)

Už nyní vím, že příští víkend se nebude takto krásně opakovat, ten další bude jiný a ten ještě další ten bude úplně divný. Ale to už budou ty slavné prázdniny na které ani nevím jestli se těším. Někdy bych zkrátka stereotyp uvítala... I když každý si přeje to co nemá a já jsem spokojená s tím co je.

Jak neuvíznout ve špatné náladě.

Každý z nás má občas náladu "pod psa" a neví jak jen se jí zbavit. Stačí jen narazit na ty správné lidi. :-)

Mám lepší náladu když...

... koukám na auto ve kterém je řidič, a s neúprosným výrazem v obličeji se snaží dostat pryč z parkoviště. Usmívám se, všimne si mě, směje se i on a já už se jen neusmívám- směji se. :-)

... když mi spadne 20 kačé na zem, já si toho nevšimnu, ale přes to mi je kdosi za mnou podá.

... nastoupím do autobusu a myslím si, že jsem na diskotéce. A navíc si sednu pod jeden z repráků.

... začíná páteční odpoledne a přede mnou je víkend. Nádhera a přepych v jednom.

... můžu někomu důvěřovat, bezmezně. Alespoň pro teď.

Když v očích vyhaslých najde se jiskřička života

Když se zadíváte do očí starých lidí jako by jste už neviděli budoucnost. Barvy, které dříve zdobili jeden pár krásného orgánu- oči, zmizeli v nenávratnu. Jejich barva je šedá. Vrásky zakrývají smutek a radost se vypařila do nenávratna.
Ale když se u nemocničního lůžka objeví dva nádherní, uslintaní hafani, tak jako by se nachvilku jejich svět změnil. Na tváři úsměv poskládaný z několik set vrásek. :-)

Tak klucí, běžte pracovat! :-)

Kvalita je nekvalitní, protože bohužel vždy u sebe foťák nemám. Ale je to škoda..

Asertivitou ku spokojenosti. :-)

Lízátko jsem dnes dostala jako překvapení. Nejdříve to bylo jen lízátko. Nyní na něj zbožně koukám a šetřím si ho na vhodnou chvíli. Nevíte kdy k nám chodí ty správné chvíle? :-)
Kapesníčky jsem dostala také "darem." :-) V průběhu dne jsem je potřebovala, ale teďka na ně koukám jako na něco zvláštního.
A ta knížka? Její titulek zní tak děsně lacině. Možná to je trochu brak. Ale jsem už pomalu v polovině. A stala se pro mě pozitivem dnešního dne. Mimochodem.. Je půjčená. Takže vlastně nic z fotografie není mé. :-)

Nikdy bych nedoufala, že mi poradí člověk, kterého vlastně ani neznám. Ten který mi byl lhostejný. Ale zjistila jsem, že je také člověkem s problémy a starostmi. Koukám se na něj jinak, lépe. Nejkrásnější větou bylo: "Důvěru za důvěru." Už to není ta osoba za kterou jsem jí měla ještě dnes ráno. Věřím, že se nikdo nic nedozví a já též nic nepovím. Nemám důvod.

Pozor! Je tu cítit smrt.

Jakou myslíte, že má smrt chuť? Hořkou. Zůstane nelítostnou a nevypočitatelnou.

Znáte americké seriály z lékařského prostředí? Kde jeden z doktorů se ptá: "Čas smrti?" A druhý kolega odpoví: "Šest třicetpět." Sundavají roušky z úst, vyvlíkávají se z empírů a jdou tam kde je ještě život a mohou někoho zachránit.
A tohle je ten adrenalin, zachraňovat a nevědět jak to dopadne, který mi pumpuje v žilách. Jenže někdy i ten nejlepší kaskadér ztroskotá. Neví kudy kam a jak se tam vůbec dostal.

Lepší je vyčistit si hlavu. Občas pomáhá příroda. Ale někdy i ta selže a musíte sáhnout po alkoholu. Ten neselže a je vám hej! Možná jen v ten okamžik, ale občas i na dýl. :-)

Překonávání sebe vlastního

Vím.. Odpudivé.. Ale jsou koňské a patří k životu. Občas se ve s*ačkách plácáme dost.

Je to něco jako klid před bouří. Jen v opačném smyslu... Nyní je bouře a čekám na klid. :-) Šlehají blesky, cítím rány..

Překonávám sama sebe...
Platím 10kč za vykonání potřeby (Jednou jsem šla na wc, vrátila se, usoudila po 15minutách, že je to nutné, vytáhla peněženku a šla zpět tím samým směrem. A ještě tam měli otevírací dobu!!)

Občas dám navenek i své emoce a je z toho mírný vánek. :-P

Snažím se dělat to co je PRÝ pro mě dobré. Dá to zabrat, protože běžně to nedělám. :-)

A mám své sny. A sny jsou od toho, aby se plnili.

P.S.: Nemám ráda hovínka... Jen ty koňské kobližky ano.

Všechno je jednou poprvé

Proč ten článek co jsem psala zmizel? Sakra, sakra, sakra,...! Už to nebude originální. Jen fotka a nadpis zůstává. Mrzí mě to. :/ Zrovna chvíle, kterou jsem chtěla mít tak dokonale shovanou tady na svém blogu. Nevím už co jsem chtěla říct, nejsou ve mě už ty pocity- vyprchaly.

Každou chvíli co prožíváme je tou nezapomenutelnou. Ať je to chvíle šťastná či smutná. Vždy budeme na ni vzpomínat. Třeba jako na své poprvé co jsme se kdy odváželi udělat. A nikdy nebudeme ničeho litovat co jsme udělali. Alespoň by jsme tomu mohli věřit.

Při psaní článku na druhý pokus jsem ovlivněná současnými emocemi. To nejde napsat to co tam původně bylo. Bloggere, tohle mi už prosím víckrát nedělej. :-)

Jako by vás to sledovalo

Právě ve chvíli, když o něčem nechcete slyšet, tak vás to straší ve dne v noci. Náhodně na to narážíte a přemýšlíte při tom o osudu. Mělo se to opravdu stát? Potvrzuje se to tím? Nechápete. Nemůžete v klidu spát, protože se vám o tom i zdá. Je to jako noční můra. Jenže to je realita- neprobudíte se. Možná to je osud, ale já bych to nazývala strachem a obavami. Ano, mám obavy. Velké obavy.

Když život se nezdá jako peříčko

Jak si myslíte, že vypadáte, když jdete po ulici a jste zabráni do svých myšlenek? Doma před zrcadlem přeci jen vypadáte jinak. Ráno vás ještě nestačil pročesat vítr a vypadáte tak nějak svěže... Odpoledne jdete ulicemi na svůj každodenní dopravní prostředek, který vás zaveze domů. Nevnímáte svůj výraz obličeje. Netušíte zda se mračíte, usmíváte či cokoliv jiného.

Najednou vás osloví postarší paní, kterou vídáte v tu samou domu, na stejném místě, se stejným výrazem v obličeji. Přemýšlíte jaký má asi život a jestli si vás také pamatuje, když okolo sebe tak procházíte. Připadá vám smutná a psychicky nemocná. Osloví vás se slovy: "To je ale vítr co? Kdyby nebyl bylo by krásně." A vy zkoprníte. Pospícháte na dopravní prostředek a zároveň by jste ji chtěli odpovědět. A zmůžete se jen na pouhé: "Nooo." A přidáte k tomu jaký si americký úsměv a jdete. Připadáte si nanejvýš trapně.


Ptám se proč mě ta žena oslovila. Nemyslím si, že když jdu po celém dnu utahaná, že se tvářím přátelsky, a že bych si přála s někým poklábosit. Vždyť tam prochází několik lidí, tak proč ve svých očích spatřila právě mě? Já nejsem přátelská. Jsem zlá a nekompromisní. A přeci jen si cizí lidé chtějí se mnou prohodit pár slov.

Sny nás drží nad vodou

Tam je země zaslíbená.. Ta krajina, seno, hnůj,.. Tam chci jednou zůstat a neodejít.

Ať jsou jakékoliv, ale stále tu jsou s námi. Naše sny, které máme uvězněné ve své duši. Které nás při pádech postaví bezpečně zpátky na nohy. To pro co se každý den probouzíme.
Když se vám ráno nechce do práce či školy přemýšlíte jestli by jste nemohli třeba zasimulovat (studenti to mají přeci jen lehčí), ale promarnili by jste jeden den. A třeba právě tento den je důležitý pro realizaci vašeho snu.
Mám se na co těšit a jsem z toho celá rozzářená. Jen bych nechtěla nic zakřiknout jak už to čas od času bývá...

O tom když nevíte co chcete

Přemýšlíte jestli chcete být mangem, banánem a nebo kapustou... Všechny tři možnosti se vám, tak strašně líbí, ale musíte se rozhodnout pro tu jedinou správnou. Ale ví snad někde jaká je správná možnost? Je to risk, možná to bude zisk a nebo pád na hubu.

Zeptáte se blízkých jak máte jít dál a jak se rozhodnout. "Je to na tobě, rozhodni se sama ať později nelituješ." Ale já chtěla jasnou odpověď. Nikdo mi není schopen odpovědět. Vážím si toho, že mi dovolují rozhodovat sama za sebe, ale někdy bych uvítala opak.

Otázka lásky

Cesta bývá nekonečná, ale příjemnější pokud na nás někdo na druhé straně čeká...

Když máš milovat, nepřemýšlej, když přemýšlíš, nemiluj. Publilius Syrus

Láska je jedná dlouhá cesta u které nevíme kam nás zavede... Zda na její konec a nebo pouze na rozcestí a je pouze na nás rozhodnout se jak dál.

Chtělo by to kormidelníka!

Michael Bublé (klik)
Anglický jazyk nemám v oblibě, ale tahle jazzová písnička mě naprosto okouzlila. Mám chuť dělat dál bláznivé věci.. Jen to spadnutí zpátky do reality...

Poslední dobou mám pocit, že se svět točí mírně více doprava a k tomu ještě výše na severozápad. Proč? Zdá se mi to všechno vzhůru nohama.

Proč se mi sami přeřídí hodinky na zimní čas?
Proč na obloze se učí létat vlaštovky?
Proč já jsem mírně nešikovná?

Víkendová pohodička. Nic více není a nebude.

Udělejme si život barevným

Není vždy vše sytě barevné a optimistické, tak jak by jsme si jen představovali. To by se nám žilo moc hezky a bez chyb. Nudili by jsme se. I když jednou bych si to sama přála zažít. Kdy by mě nic netrápilo a na nic bych nemusela neustále myslet. Zkrátka čas kdy bych se nudila. :)
V poslední době jako bych už přešla přes práh dětství a měla dospělácké starosti po kterých jsem toužila před několika lety. Kdy mě nudilo hrát si s panenkami a být odpálkována větou typu: "To není nic pro tebe. To pochopíš až budeš větší." A nyní jako bych tuto větu vyslovovala já, ale není komu. I tak jsem stále nejmladší.
Přát si vypadat a chovat se jako dospělý je určitě u většiny náctiletých menším přáním.
Mě nebaví, ale ostatní poučovat co by měli a neměli udělat. Co dělají špatně a co by měli napravit. Kde by měli zůstat a kam by měli zajít. Radit s kým zůstat a od koho tiše odejít. Přemýšlet nad životem a smrtí.
Přála bych si mít u sebe čůrající panenku a těšit se až mě maminka odvede ze školky domů, kde bude čekat babička a budeme si hrát. Hledat po celém bytě barvičky a hrát hru "Ztratil čáp čepičku jakou měla barvičku."
Místo toho všeho si raději nalakuji nehty na barevno a možná i předstírám dobrou náladu nebo aspoň ne tu skutečnou co se skrývá uvnitř.
Udělejme něco bláznivého co neděláte každý den. Vykročte ze stereotypu a zakřičte si z okna. Možná právě Vám to pomůže.

Mám silnou potřebu přidělávat ke všemu určité škleby. :)

Žluto- modrý svět s plechovkou v ruce

Nezáleží na tom jaký si uděláte oběd, ale jak ho uděláte. (Jen tu linku jsem mohla otřít a neviděli by jste vlevo kečup a sebrat ten kousíček vajíčka ze shora, ale nechám to tam, aby jste nevěřili tomu, že existuje dokonalost. :) )